Malý sokol jménem Poštolka obecná

 Poštolka je naším nejrozšířenějším a zároveň nejmenším dravcem. Patří do rodu menších sokolovitých dravců a je přibližně stejně velká jako holub. Nejcharakterističtější je pro poštolky volání „kli kli kli kli„ a jejich třepotavý let, kdy se udržují ve vzduchu na jednom místě, vyhlížejí kořist a po jejím zahlédnutí útočí střemhlavým letem. Výrazným znakem je červenohnědě zbarvený hřbet u samců s  tmavými skvrnami, u samic a mláďat s tmavými příčnými pruhy nebo vlnkami.

Výskyt a způsob života

V České republice patří poštolka obecná mezi nejrozšířenější dravce. Žije v podstatě na celém území republiky. České populace jsou převážně tažné. Ve městech bývá vyšší hnízdní hustota než ve volné krajině, protože je zde více vhodných hnízdních příležitostí. U nás došlo v sedmdesátých letech dvacátého století vlivem necitlivého hospodaření k vytlačení poštolek z přírody do měst, proto je dnes často vidíme na sídlištích.

Poštolka si hnízdo nestaví, ani skoro nevystýlá. Většinou vyhledává větší, opuštěná hnízda, skalní dutiny, ve městech potom střechy či balkony vysokých domů. Snáší 3-7 vajec (výjimečně více, největší v ČR zaznamenaný počet snesených a vylíhlých vajec v jedné snůšce je 9). Inkubace, tedy doba mezi snesením vejce a vylíhnutí mláďat, je 28 dnů. Poštolka snáší vejce postupně (obden) ačkoliv na nich pořádně začne sedět až po snesení posledního, mezi vylíhnutím prvního a posledního mláděte může uplynout několik dní (výjimečně až týden). To je důvodem, proč nejmladší mládě je znatelně slabší, než ostatní a v přírodě umírá. Po vylíhnutí uplyne další měsíc, než se mladé poštolky vydají na svůj první let. Poté ještě několik týdnů tráví mláďata v blízkosti rodičů a učí se od nich lovit. Pohlavně mladé poštolky dospívají až v následujícím roce.

Hnízdění probíhá jednou ročně v době od dubna do července. Za příznivých podmínek může výjimečně zahnízdit i dvakrát. Poštolka je běžně plachým ptákem, jak ale další a další generace vyrůstají v blízkosti lidí, postupně z nich ztrácí respekt.

Potrava a způsob lovu

Poštolka se živí především drobnými obratlovci, hlavně hraboši, dále loví větší hmyz a menší ptáky. Třepotavým letem, kdy se drží ve vzduchu na jednom místě, vyhlíží poštolka kořist. Jakmile se nějaká objeví, přitáhne křídla k tělu a řítí se střemhlav dolů. Těsně před dopadem křídla opět rozevře a pařáty uchopí kořist.

Poštolky jsou velmi vynalézaví ptáci, o čemž svědčí různé neobvyklé způsoby lovu. Mezi ně patří například vytahování exotického ptactva z voliér. Některé poštolky sedí na okapu nad hnízdem rorýsů, a když se objeví ptačí hlavička, vytáhnou kořist z dutiny. V období tahu a zimování poštolky své potravní chování mění. U jedinců zimujících v Itálii byl například v potravě zjištěn vysoký podíl netopýrů a hmyzu.